Odpadávající nehty, pokažený telefon, další pád na skůtru. Kam až to dojde?Zdroj: https://www.danielkuzela.cz/blog/cestovani/kdyz-je-hlava-blba-trpi-cele-telo • Vydáno: 16.4.2016 15:15 • Autor: Daniel Kužela
Odpadávající nehty, pokažený telefon, další pád na skůtru. Kam až to dojde?
Maximizer ve mně mě nenechá klidným, a tak jsem už svému tréninku na PCT věnoval docela dost času i úsilí.
Zatím jsem z toho vyšel špatně třemi věcmi:
Po tom, co jsem několik dní proležel s nemocí, jsem v Chiang Mai začal zase trénovat, než přišlo další zranění. Takže jsem v podstatě běhal jen dva dny.
Odpadávající nehty, pokažený telefon, a teď zase další pád. „Kam až to dojde?“ říkám si.
S několika lidmi jsme se v Chiang Mai vydali na cestu po známém okruku Samoeng loop, který má kolem 100 km. Na skůtrech.
Dva měsíce jsem strávil jízdami na naprosto chaotických cestách Thajska a Indonésie a vše bylo v naprostém pořádku. Teď se vydám na okruh, kde většinou nepotkáte ani živáčka, a schytám další držkopád.
Po dvou hodinách užívání si krásné scenérie začalo pršet, což se projevilo mokrými cestami, a já jsem měl to štěstí, že při přibržďování z kopce jsem začal klouzat jako na skluzavce, až jsem se nakonec vysypal a schytal několik modřin a odřenin.
Vypadalo to nevinně, ale teď mám občas pocit, že mám hrudníkem proraženou tyč. Snad se to brzy zlepší :-)
V sobotu jsem se přesouval do Bangkoku.
Prvně jsem tedy chtěl strávit týden, ale situaci jsem přehodnotil jednak proto, že mi všichni říkali, že tam týden nebudu mít co dělat, a jednak taky proto, že v úterý začínal velký Thajský svátek Songkran, a tak jsem se rozhodl, že ho strávím s přáteli z Phuketu.
Bangkok je opravdu velké město. Když jsem jel nadzemním rychlovlakem z autobusu do města, byly v podstatě vidět jen samé bytové domy. Do centra jsem dorazil kolem 6:30 a trochu mě překvapilo, že je skoro všude zavřeno. Obchodní domy otevírají v 10:00 (i přes týden).
Když jsem nakonec kolem poledne procházel obchoďák, tak jsem žasnul. Skoro celé třetí patro tady totiž bylo vyhrazeno pro drahé automobilky. Lamborghini, Maserrati, Bentley, Aston Martin, BMW a podobně.
Všichni říkali, že v Bangkoku je největší blázinec na cestách. To jsem si nevyzkoušel, ale žasnul jsem nad barevností na cestách. Na cestě uvidíte opravdu velké množství taxíků s nevídanou barevností. Růžové, žluté, světle modré, světle zelené. Cesty jsou tady opravdu hezky barevné.
Do Bangkoku jsem přijel ráno a v 8 hodin večer už jsem měl odjíždět na jih. A když jsem se tak poflakoval po obchoďáku, usmyslil jsem se, že na 20 km vzdálenou autobusovou zastávku dojdu pěšky. Jednak v rámci mého tréninku na PCT, a jednak taky proto, že třeba po cestě i něco uvidím.
No ale když je hlava blbá, tak pak trpí celé tělo.
Jelikož bylo horko, šel jsem celou trasu v cuklích a dorazil jsem asi po 6 hodinách s dvěma puchýři na každém chodidle, díky čemuž jsem ještě včera (po 5 dnech) měl značný problém chodit.
A tak jsem se zase poučil, je mi dobře, a jsem rád, že jsem to ušel :-)
Z Chiang Mai jsem cestoval do Bangkoku a poté dále na jih na ostrov Koh Samui. Celkem cca. 1 500 km autobusem. Stálo to 800 Kč a byl jsem nakonec ještě docela dost překvapený.
Autobusy byly opravdu vyloženě cestovní, narozdíl od těch, co se s nimi jezdí na dovolenou na Jadran. Sedačky bylo možné sklopit asi o 30° a zároveň bylo asi metr místa na nohy. Šlo tedy spát úplně v pohodě.
Jako bonus bylo u obou jízd jídlo i pití zdarma, což mě docela překvapilo, protože v Asijském letadle se mi to nestalo ani jednou.
Na místo, ze kterého se přepravuje na ostrov, jsem dorazil kolem 5 ráno. Na autobusovém nádraží už čekali nažhavení řidiči a taxikáři. Během doby strávené v Asii jsem si už na ně vytvořil docela slušnou averzi.
Jelikož to bylo ráno po tom, co jsem ušel daných 20 km, opravdu špatně se mi chodilo, a tak jsem se nechal zlomit a do města se nechal odvést.
O tom, že jsou to zloději mluvit asi nemusím. Naštval jsem se ale ve chvíli, kdy mě chlapík vyhodil u nejdražší cestovky ve městě. Potřeboval jsem se totiž nějak dostat na samotný ostrov. Tentokrát už jsem se zlomit nenechal a s bolavými chodidly jsem vyrazil dále do města, kde jsem nakonec našel dopravu za polovinu cesty, a tak to nakonec stálo za to.
Koh Samui je v podstatě první samostatný ostrov, na který jsem se v Thajsku podíval. A stálo to za to.
Když jsem se vydával na ostrov, rozhodl jsem se poprvé vyzkoušet couchsurfing, a tak jsem se nechal zdarma hostovat u kluka z Filipín. Po dlouhé době jsem se vyspal na pořádné posteli.
Ostrov plný přírody, který v postatě celý objedete okružní jízdou za 3 hodiny. Filipínec mi ukázal zajímavá místa, a tak jsem si ostrov rychle zamiloval. Takové ticho jsem na pláži ještě nezažil.
Žádní turisté, skoro žádní lidé, a na moři ani vlnka. Jen ticho, moře a slunce. To ale samozřejmě neplatí o celém ostrově.
Teď už jsem zase na chvíli v Phuketu. Přijel jsem tady na svátky, které byly opravdu zajímavé, nechal jsem si upéct veganský cake a teď chci chvíli něco popracovat, než se zase vydám dále.
Dalším cílem budou ostrovy. Jedním z nich bude ten, na kterém se točil film Pláž s mým oblíbencem Leonardem :-))
A tak se teď zase na chvíli loučím a posílám krásný pozdrav <3