V létě 2016 jsem podstoupil dvouměsíční cestu Americkou divočinou zvanou Pacific Crest Trail (PCT), ušel jsem více než 750 km a měl jsem tak možnost se naučit více než během celých předchozích 23 let.
O PCT
Pacific Crest Trail je dálková turistická a jezdecká stezka na západě USA.
Je 4286 km dlouhá, pohybuje v nadmořské výšce téměř od samotné hladiny moře až po 4000 m n.m. Trasa prochází přes 25 národních lesů a 7 národních parků. V průměru na trasu vyrazí 300 lidí ročně, z nich ji skutečně dokončí zhruba 180. Absolvování celé PCT trvá 6–8 měsíců. [Wiki]
Já a PCT
O trase jsem se dozvěděl z filmu Divočina a když jsem se pak kouknul na videa, jak vlastně trasa celá vypadá, hned jsem si vysnil, že to budu chtít podstoupit taky.
[OBLÍBENÉ VIDEO] www.youtube.com/watch?v=-nT-ljlKGG4
A tak to přišlo. 8 měsíců po shlédnutí a já už naplánoval svůj první krok na 1. července 2016. Zažádal jsem o povolení, které je potřeba pokud chcete ujít více než 500 mil, a začal jsem trénovat a dostávat se do kondice.
O své zážitky se chci podělit tady na blogu, ale ještě jsem se k tomu nedostal :-(
Co teď
Někdy se věci nevyvinou tak, jak bychom si představovali.
Když jsem cestu plánoval, byl jsem odhodlaný jít do všeho samostatně. Cestu projít a taky si na ni našetřit sám. V tom se mi ale snažily zabránit dvě věci. Já sám a zase já sám.
Jednak jsem přípravu stále odkládal až jsem zjistil, že i přesto, že jsem šetřil co se dá, tak jsem s financemi docela ve skluzu, a za druhé mi vyšly na povrch nečekané výdaje, které jsem musel po návratu z Asie uhradit.
A tak jsem se rozhodl (nemějte mi to za zlé) pokusit se nechat se podpořit ostatními.
Spustil jsem crowdsourcingový projekt na Hithit (PCT - Cesta mladého muže divočinou k objevení sebe sama), na který se můžete kouknout.
Projekt sice nevyšel, ale i tak jsem udělal vše proto, abych cestu mohl podstoupit a vše nakonec tak nějak vyšlo. Děkuji všem za podporu.
Vyrážím
Nenapadlo by mě, že když jsem si v loni vysnil, že chci jednou PCT podstoupit, že se jednou opravdu odhodlám, a že se mi to opravdu splní. A už vůbec ne, že hned rok na to.
Stálo to hodně oběti a v posledních dnech i neskutečné množství stresu. Byly i chvíle, kdy jsem přemýšlel jaké by to bylo, kdybych se na to vykašlal.
Co je v takových chvílích důležité? Vzpomenout si na to, s jakým entuziazmem jsme si to vlastně vysnili. Vzpomenout si na to, že to je právě duše, která nás tam zavedla. A nezvdát se.
Děkuji rodině i všem kamarádům a známým i neznámým za podporu i nepodporu.
Děkuji REJOICE flowers manufactory za laskavost při poskytnutí super kalhot a čepice. Na některých místech bylo ještě metr sněhu, takže se hodily. <3
Děkuji MASTER DESIGN za velkou podporu.
Děkuji Rock Point za to, že mi napsali, že udělají rozpočet pro mou cestu a poskytnou mi vybavení, a po návratu z Asie, měsíc po dohodě, mi řekli, že spolupráce nebude. Aniž by mi to sami oznámili.
Děkuji všem za sdílení i podporu v akci HitHit, i přes to, že to nedopadlo.
A děkuji také všem, kteří mi poskytli slevy na různé vybavení.
